V zámeckém parku v Jilemnici se skrývá místo, které má co říci ke středověkým počátkům celého města. Kaple svaté Alžběty – původně kostel – je nejstarším doloženým zděným objektem v Jilemnici, jejíž vznik je datován do 13. století. Sloužila nejen jako sakrální prostor, ale po dlouhá desetiletí i jako pohřební místo majitelů jilemnického panství.

První písemné prameny o stavbě pocházejí z roku 1504, kdy zde začali být pohřbíváni držitelé panství. Mezi nejvýznamnějšími pohřbenými figurují Valdštejnové a rovněž Kryštof Bohumír Harant a Adolf Vilém Harant, vnukové proslulého cestovatele a hudebního skladatele Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Roku 1670 nechala Eleonora Konstancie Harantová vybudovat hlavní oltář. V roce 1786 byl kostel přestavěn na kapli a zároveň byl výnosem Josefa II. zrušen přilehlý hřbitov. Téhož roku byly rakve s ostatky Harantů z Polžic a Bezdružic spolu s dalšími exhumovány a přeneseny do dosud neobjevené krypty v jilemnickém farním kostele sv. Vavřince.

Kaple se dočkala jen dvou let v nové podobě. Roku 1788 vyhořela při velkém požáru. Protože za Harrachů již nesloužila jako rodová hrobka, nebyla obnovena a rozebrané zdivo posloužilo k výstavbě nové školy u kostela (budova č. p. 98). Jediná část původní stavby zůstala stát na místě dodnes: zeď presbytáře, která se stala středovou zdí zahradnického domku v parku.

Podoba kostela je doložena jen z nemnoha pramenů – z Grauparovy mapy z roku 1765, z několika městských vedut a z dřevořezby z poloviny 18. století s motivem Křtu etiopského šlechtice, která je vystavena v expozici Krkonošského muzea v Jilemnici. Zatímco jiné prameny vykreslují kostel jako jednoduchou a nepříliš rozlehlou jednolodní stavbu, dřevořez ukazuje objekt svými rozměry srovnatelný s jilemnickým zámkem, s dobře patrným presbytářem. Střecha byla opatřena bohatě členěnou věžičkou.

Tuto větší podobu potvrdil archeologický výzkum z let 2016 až 2017. Dvanáct metrů dlouhá zeď v zahradnickém domku je severní zdí presbytáře a loď kostela pokračuje dále do zámeckého parku, pravděpodobně až k prostoru kašny. Zeď lodi odhalená v sondě má impozantní tloušťku 1,5 metru. V severní zdi presbytáře bylo nalezeno pískovcové ostění sanktuária – výklenku určeného pro ukládání liturgických nádob s eucharistií – a také nika dosud neznámého účelu.

Výzkum přinesl i pozoruhodné nálezy pod zemí. Z planýrovací vrstvy po požáru roku 1788 pocházejí zlomky náhrobku Dobromysla Křineckého z Ronova, zemřelého 7. října 1585. V centrální části presbytáře byla odkryta zděná hrobka, která podle písemných záznamů náležela Harantům z Polžic a Bezdružic v 17. století. Nedaleko presbytáře byly nalezeny tři mužské kostry; jedna z nich s největší pravděpodobností patřila Zdeňku Štěpanickému z Valdštejna, majiteli jilemnického panství ve 14. století, jenž patřil na sklonku tohoto věku k významným šlechticům Českého království – v roce 1377 se stal hofmistrem královny Elišky, zasedal na dvorském i zemském soudu, poslední zmínka o něm pochází z roku 1398. Tři rakve s valdštejnskými ostatky byly 14. února 2018 slavnostně pohřbeny pod podlahou zahradního domku.

Návštěvník, který dnes prochází zámeckým parkem v Jilemnici, míjí nenápadnou zeď zahradnického domku, aniž by tušil, že jde o nejstarší zděnou stavbu ve městě. Krkonošské muzeum v Jilemnici nabízí bližší pohled na historii místa prostřednictvím dobových zobrazení kostela i výsledků archeologického výzkumu.