Na vrcholu kopce Vysoká, který se zvedá do výšky 471 metrů nad lesnatou krajinou Kutnohorska, se dnes skrývají pozůstatky pozoruhodné stavby. Letohrádek Belveder s kaplí svatého Jana Křtitele je unikátním příkladem barokní architektury – stavba spojující funkci letního obydlí a chrámu. V Ústředním seznamu kulturních památek České republiky je zaznamenána jako barokní zřícenina na území Suchdolu.

Stavbu nechal vybudovat v letech 1695 až 1697 hrabě František Antonín Špork, majitel rozsáhlého malešovského panství na Kutnohorsku. Architektem byl Giovanni Battista Alliprandi, italský rodák z provincie Como, který se později stal jedním z nejvýznamnějších českých barokních architektů. Alliprandi v té době již pracoval pro hraběte Šporka a svou inspiraci čerpal z nákresů letohrádků svého učitele, slavného vídeňského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Stavba stála 1400 dukátů, tedy 5600 zlatých – podle pověsti částka, kterou si hrabě vyhrál v kartách od saského kurfiřta Fridricha Augusta I., pozdějšího krále Polska, během lázeňského pobytu v Karlových Varech v roce 1695.

Slavnostní otevření se uskutečnilo 24. června 1697. Kapli vysvětil Tobiáš Jan Becker, kanovník metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Příležitost se stala impozantní slavností – na hostinu pozval hrabě nejen množství šlechticů, ale také téměř dvacet tisíc svých poddaných z celého malešovského panství. Na paměť této event si nechal razit tisíc pamětních medailí ze slitiny stříbra a cínu, kde byla na jedné straně zobrazena polygonální stavba letohrádku a na druhé Kristův křest. O rok později byla na západě od letohrádku postavena poustevna pro tři poustevníky. Poslední velkou barokní slavnost tu hrabě Špork uspořádal 24. června 1699 při křtu svého syna Jana Františka Antonína Josefa Adama.

Architektonicky byl letohrádek postaven na oktagonálním půdorysu se střechou taktéž osmibokou, zakončenou malou věžičkou sloužící jako rozhledna. V prvním patře se nacházely obytné prostory – velký sál a čtyři pokoje pro hraběte a jeho rodinu. Centrem stavby stála socha svatého Jana Křtitele, nad kterou se rozprostíralo zlaté slunce sloužící jako baldachýn. Z něj tryskala voda do mramorové kašny, a dalších osm olověných trysek bylo umístěno v nárožích kaple.

Letohrádek si však neudržel svůj lesk. V létě 1699 jej prodal František Antonín Špork hraběti Františku Antonínu Halleweilovi, později přešel na hraběte Johanna Franze Karla Osteina. Noví majitelé stavbu nevyužívali a postupně chátrala. Kaple se dostala pod správu bosých augustiniánů z Lysé nad Labem. Tichá ničitel přišel 30. dubna 1834, když blesk stavbu zapálil. Opravy se dočkala až ve druhé dekádě 21. století, kdy občanské sdružení Belveder iniciovalo nejnutnější restaurační práce s podporou Ministerstva kultury ČR, městysu Suchdolu a společnosti TPCA Kolín.