Ulice Politických vězňů se rozprostírá na Novém Městě v Praze od Jindřišské ulice až k Wilsonově ulici, kde se dotýká hranice Pražské magistrály proti budově Státní opery. Cestou protíná Opletalovu a Washingtonovu ulici a přijímá zleva Olivovu ulici. Svůj dnešní název nese teprve od roku 1946, kdy jím chtěla městská samospráva připomenout oběti německého teroru – politické vězně, které gestapo vyslýchalo a mučilo v takzvané „Pečkárně", bývalém Petschkově paláci.

Původní název ulice byl Angelova, odkazující na slavného středověkého lékaře Angela z Florencie. Ten byl osobním lékárníkem císaře Karla IV. a provozoval lékárnu na Malém náměstí. Všechna jeho léčiva pocházela z vlastní zahrady – místy dnešní centrální pošty – kterou mu sám Karel IV. věnoval. Această Andělská zahrada měla rozlohu asi jednoho hektaru a vyznačovala se luxusem tehdejší doby: byly v ní vodní nádrže, sedadla a klece s ptáky. Lákavá byla natolik, že ji během svého pobytu v Praze roku 1354 navštívil i italský básník Francesco Petrarca. Mezi léty 1757 a 1946 se ulice jmenovala Bredovská – podle rytíře Josefa Bredy, královského hejtmana Starého Města, který zde vlastnil stavbu.

Počátku 19. století se ulice stala střediskem velkých stavebních projektů. Roku 1780 nařídila císařovna Marie Terezie přeměnit Bredův dům na sirotčinec. Výrazně se přeměňoval v druhé polovině století: mezi roky 1870 až 1873 vyrostl slavný novorenesanční Schebkův palác (zvaný také Andělský dům) podle návrhu architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna pro podnikatele Jana Schebka. Stejný architekt navrhoval i budovu Ředitelství Buštěhradské dráhy (1871–1874). V létech 1871 až 1874 vznikla i majestetická Hlavní pošta podle projektu Antonína Brandnera. Palác Ringhoffer z roku 1871 byl později přestavěn secesním stylem architektem Františkem Kavalírem na reprezentativní bankovní sídlo. Po roce 1875 vzniklely v místě původních městských hradeb Vrchlického sady, které i dnes uzavírají jižní část ulice zelenou oázou.

Ulice si zachovala svůj prvotřídní charakter i v 20. století. Petschkův palác postavený v roce 1923–1929 podle návrhu Maxe Spielmanna se stal administrativním sídlem a dnes v něm sídlí Ministerstvo průmyslu a obchodu. Řada budov je chráněna jako kulturní památky – patří sem klasicistní měšťanský dům U Rossmüllerů nebo budova Vítkovického hutního těžařství. Na Opletalově ulici připomíná pamětní deska velkého ukrajinského básníka Tarase Ševčenka jeho vazby na Prahu.

Procházka po ulici Politických vězňů není pouze historikou, ale také architektonickou lekční. Kontrast mezi střižnou historickou zástavbou a moderními funkcemi institucí sídlících v jednotlivých paláccích vytváří živý obraz vznik a vývoje města. Mnohé budovy si zachovaly svou historickou výzdobu, přestože jejich funkcí se zásadně změnily. Právě pro tuto kombinaci historické váhy, architektonické hodnoty a přítomnosti klíčových státních institucí patří ulice k důležitým místům, kterými by měl turista projít při hlubším poznávání Prahy.