Třetí nádvoří Pražského hradu je největší ze čtyř nádvoří na Hradě a současně nejvýchodněji umístěné. Přes tisíc let zde soustředí mocenský a katolický církevní střed českého státu. Nádvoří tvoří středovou část Hradu, na kterou se vstupuje ze západu průchodem z druhého nádvoří, na severu plynule přechází do Vikářské ulice a na východě se napojuje průchodem na náměstí U Svatého Jiří.

Dominantou nádvoří je Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha se svým западým dvouvěžovým průčelím a původní Zlatou bránou na jižní straně. Vedle ní stojí budova Starého proboštství, přístřešek s vykopávkami, obelisk z roku 1928 a socha svatého Jiří. Na východní straně nádvoří se nachází středověký Starý královský palác, na západní a jižní straně novější palácové budovy s královským balkonem, z něhož 29. prosince 1989 krátce po svém zvolení prezidentem Československa promluvil Václav Havel. Před vstupem do Starého paláce je umístěna Orlí kašna a Býčí schodiště vede na jižní straně do zahrady Na Valech.

Původní podoba nádvoří se od dnešku lišila značně. Od západu se táhla vyvýšenina, kterou jednotliví historici a archeologové ztotožňují s posvátným pahorkem Žiží zmíněným v Kosmově kronice. Zbytky této vyvýšeniny se dochovali pod budovou Starého proboštství. Na jih se území svažovalo a východní část nádvoří přetínala rokle s na jih tekoucím potokem, která oddělovala východní část ostrohu.

V první polovině 9. století je doloženo vymezení území příkopem a následné rozšíření areálu až k Hradčanskému náměstí. Ze stejné doby pochází nález pohřebiště s pohansk pohřebními prvky. Právě v oblasti dnešního Obelisku a Starého proboštství byl nalezen významný hrob bojovníka se zbraněmi. Zhruba po roce 880 se přítomnost elity projevuje prvním kostelem Panny Marie v západní části hradního areálu a velkomoravskými šperky v Lumbeho zahradě.

Za knížete Václava I., snad roku 929, byl na nádvoří vybudován kostel svatého Víta jako třetí hradní kostel, nejspíše v podobě jednoapsidové rotundy s přistavěnou jižní apsidou pro uložení Václavových ostatků. Kolem poloviny 11. století byla tato rotunda nahrazena trojlodní bazilikou. Ve 14. století došlo k přestavbě knížecího paláce a náhradě baziliky nedokončenou katedrálou. V 15. a v první polovině 16. století se stavba paláce a katedrály postupně přibližovala závěru a nádvoří se tak uvolňovalo dříve zastavěný prostor.

Za prvních Habsburků (1526–1657) se vystavěly nové palácové budovy podél jižní a západní strany nádvoří. Marie Terezie pak sjednotila všechna tři palácová průčelí do jedné podoby, která se dochovala dodnes. Katedrála se dostavovala v letech 1873–1929. Po roce 1918 Jože Plečnik srovnal plochu nádvoří do jedné roviny a zakomponoval nové prvky – obelisk, novou fontánu se sochou svatého Jiří a Býčí schodiště do zahrady Na Valech.