Alegorické sochy dne a noci v Lysé nad Labem představují výjimečné vyjádření barokního myšlení o naturalistickém a symbolickém ztvárnění abstraktních pojmů. Obě plastiky se nacházejí na dolních sloupcích středního schodiště zámeckého parku, kde navazují na další alegorie umístěné na sloupcích horních – na sochy Venuše a Apollóna, které zde zastupují princip Měsíce a Slunce, respektive ženské a mužské energie.

Sochy vznikly v období 1734–1735 v dílně jednoho z nejvýznamnějších českých barokních sochařů Matyáše Bernarda Brauna. Autorem jednotlivých prací byl zřejmě některý z členů jeho dílny, známý jako Sochař z Benátek, čímž se předpokládá František Adámek. Tento tvůrce zvolil pro své díla jemnozrnný pískovec bílé barvy se žlutavými okrovými skvrnami, který pocházel z okolí Brandýsa nad Labem a byl preferovaným materiálem pro kvalitní sochařskou tvorbu té doby.

Alegorická socha Noci je reprezentována postavou baculatého dítěte, které v levé ruce drží ovální plastický reliéf s vyobrazením měsíčního srpku s antropomorfní lidskou tváří a hvězdou. Tento atribut si figurka přidržuje o pařez, který se nachází mezi jejími nohama. Pravá ruka je caracteristicky umístěna zezadu o hlavu. Celou figurku zahaluje bohatě modelovaný plášť s množstvím miskovitých záhybů, který je přes prsa provázán páskou. Dítě na hlavě nese půvabné kudrnaté vlasy. Přestože se jedná o stojící postavu, mírně zakloněná hlava, zavřené oči a náznak pohybu dolních končetin společně vytváří dojem postavy v klidu, jako by dítě klidně spalo.

Protikladem je socha dne, také vytvořená do podoby baculatého dítěte. Tato figura drží v pravé ruce ovální reliéf se sluncem s antropomorfní tváří a postavuje jej dolní pravou nohou. Levá ruka figurky výrazně ukazuje směrem k malebně provedlenému reliéfu. Dítě je oděno do pláště, který na rozdíl od nočního ekvivalentu postrádá pásku spojující jeho horní části. Plášť vytváří bohaté kaskádovité miskovité záhyby a zakrývá klín, část zad a tělesné partie až dolů k plintus desce. Tvářička dítěte je modelována s jemnou pibulantností a doplněna delšími kudrnatými vlasy.

Obě sochy jsou nedílnou součástí chráněného zámeckého areálu a představují cenný příklad barokní alegorie, kde abstraktní koncepty denního a nočního cyklu nabývají hmotné podoby. Jejich umístění na schodišti vytváří celistvý ikonografický program, který návštěvníka vede cestou mezi menší a větší alegorickými obrazy. Sokly z brandýsského pískovce vydržely stovky let a dodnes si zachovávají jemné detaily původního zpracování, které svědčí o řemeslné dokonalosti jeho tvůrce.