Kostel Nanebevzetí Panny Marie náleží mezi filiální chrámy farnosti Zbyslav, který vlastní obec Starkoč. Je chráněn jako kulturní památka České republiky a v současnosti se v něm pravidelné bohoslužby nekonají.

Počátky osady sahají do období středního věku. První písemná zmínka o Starkoči pochází z roku 1352, kdy zde již existovala tvrz a věřící měli svůj farní kostel. Původní stavba byla gotická – v roce 1714 ji kronikáři popisovali jako malou a tmavou stavbu s jedinou věží a dvěma zvony. Cca tři roky později, roku 1717, se farní správa přestěhovala do nedalekého Zbyslavi. Tím pro starkovský kostel skončilo období, kdy byl centrem farní práce.

Současný kostel vznikl zásluhou šlechtičny – postavila jej v roce 1738 hraběnka Josefy z Thunu, rozená z Oettingen-Wallerstein. Stavba představuje vrcholný baroko a svým typem je zjednodušenou replikou kostela, který v roce 1732 navrhl uznávaný architekt K. I. Dienzenhofer pro Vysoké Chvojno a Počaply u Berouna. Jednolodní stavba s mohutnou hranolovitou věží v průčelí se stala dominantou tehdejšího žehušického panství i samotné obce. Fasáda je členěna lizénami, okna i vstupní portál zdobí jednoduché šambrány. Nároží stavby jsou zaoblená, sakristie se nachází na severní straně a interiér je zakončen plochým stropem. Silueta kostela je ze silnice I/17 směrem z Čáslavi za obcí Vrdy dobře viditelná na malém návrší nad východní stranou vesnice.

Vybavení interiéru pocházelo postupně – hlavní oltář je z počátku 18. století, zbylé prvky vnitřního zařízení pak z jeho poloviny. Oltářní obraz, jejž tradičně přisuzují žákovi významného barokního mistra Petra Brandla, dnes negallerie uchovává v broumovském klášteře; v samotném kostele se tak věřící setkávají pouze s jeho reprodukcí.

Stavbu čekaly opravy. V období 1875–1876 proběhla první větší údržba, nicméně již v roce 1909 se na zdech objevily trhliny. Ty vyžádaly další rekonstrukci, k níž došlo v roce 1936. Kostel je obklopen hřbitovem s ohradní zdí, do níž jsou zapuštěny devět mramorových figurálních náhrobníků z rodiny Chotouchovských z Nebovid, majitelů vesnice. Tyto náhrobky pocházejí z druhé poloviny 16. a počátku 17. století a svědčí o vysokém společenském postavení této rodiny.

Dnes v kostele neprobíhají pravidelné bohoslužby, stavba však zůstává chráněným místem české barokní architektury a připomíná bohaté dějiny venkovské společnosti i magnatských filantropických počinů 18. století. >>>>