Kostel svatého Otmara se vypráví do historie Hoštky od jejích počátků. Zasvěcen byl právě sv. Otmarovi, protože tradice spojila jméno prvního dokumentovaného hošteckého kněze, jímž byl Otmar působící v místě od roku 1177, se svatým patronem. Stavba původně patřila do okruhu biskupské vsi, která se později stala poddanským městečkem patřícím roudnickému panství.

Nejstarší pozůstatky pochází z 12. století a ve zbytcích se dochovaly především ve spodní části věže – je to românská kamenná architektura, jejíž půvab si čas a války vzaly. Po husitských válkách, jež Hoštku poničily, přišla doba obnovy. Na konci 15. století zde vyrostl nový gotický kostel, z kterého se dodnes zachoval presbytář, část hlavní lodi a spodní část věže. Gotické prvky – zejména pozdně gotický presbytář s kružbovými okny a křížovou žebrovou klenbou – jsou jedním z nejcennějších architektonických prvků stavby.

Období renesance přineslo další změny. V západním průčelí se v 16. století (panství bylo vlastněno v letech 1544–1575 hrabětem Tarnovským) objevily půlměsíc a hvězda jako znaky majitele města. Barokní éra přidala své rozšíření – v letech 1703–1712 byla loď kostela výrazně přestavěna. Barokní loď dostala nový, plochý strop malovaný scénou Korunování Panny Marie.

Architektura kostela vypovídá o jeho vrstveném vývoji. Čtvercová loď s odsazeným polygonálním presbytářem, mohutná čtyřboká věž na severní straně, sakristie a kaple na straně jižní – to je základní dispozice. Presbytář s gotickým kněžiště, věž s jehlancovým helmicí a lucernou z doby renesance. Štít lodi nese pilastry, volutá křídla a segmentový vrchol – prvky typické pro baroko.

Vnitřek uchovává sbírku hlavně barokního vybavení z první poloviny 18. století. Polygonální křtitelnice s bílozlatkou a reliéfy nese sošku sv. Jana Nepomuckého. V lodi stojí dva boční oltáře – jeden zasvěcený Svaté rodině, druhý sv. Janu Nepomuckému s plastikou Piety. Mezi nejcennější artefakty patří obraz biblické scény Vzkříšení Lazara, jehož autorem je Johann Gruss z Litoměřic a který pochází z roku 1832. Krom toho se zde nacházejí sochy – zejména sv. Mikuláše a biskupa – a různé plastiky a obrazy z 18. století.

Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka. Dvacáté století mu však přineslo řadu zásahů – v 60. a 70. letech došlo k takzvané „modernizaci", při níž byly zaskleny původní otvory. Devadesátá léta přinesla velkopísemnou opravu, která se snažila vrátit stavbě důstojnost. Dodnes stojí v tísně mezi domů jihovýchodně od náměstí, a v tomto skromném umístění čeká na návštěvníky, kteří si vezou čas na objevování vrstev české historie a umění.