Kostel svatého Otmara Kostel

Kostel svatého Otmara se vypráví do historie Hoštky od jejích počátků. Zasvěcen byl právě sv. Otmarovi, protože tradice spojila jméno prvního dokumentovaného hošteckého kněze, jímž byl Otmar působící v místě od roku 1177, se svatým patronem. Stavba původně patřila do okruhu biskupské vsi, která se později stala poddanským městečkem patřícím roudnickému panství.

Nejstarší pozůstatky pochází z 12. století a ve zbytcích se dochovaly především ve spodní části věže – je to românská kamenná architektura, jejíž půvab si čas a války vzaly. Po husitských válkách, jež Hoštku poničily, přišla doba obnovy. Na konci 15. století zde vyrostl nový gotický kostel, z kterého se dodnes zachoval presbytář, část hlavní lodi a spodní část věže. Gotické prvky – zejména pozdně gotický presbytář s kružbovými okny a křížovou žebrovou klenbou – jsou jedním z nejcennějších architektonických prvků stavby.

Období renesance přineslo další změny. V západním průčelí se v 16. století (panství bylo vlastněno v letech 1544–1575 hrabětem Tarnovským) objevily půlměsíc a hvězda jako znaky majitele města. Barokní éra přidala své rozšíření – v letech 1703–1712 byla loď kostela výrazně přestavěna. Barokní loď dostala nový, plochý strop malovaný scénou Korunování Panny Marie.

Architektura kostela vypovídá o jeho vrstveném vývoji. Čtvercová loď s odsazeným polygonálním presbytářem, mohutná čtyřboká věž na severní straně, sakristie a kaple na straně jižní – to je základní dispozice. Presbytář s gotickým kněžiště, věž s jehlancovým helmicí a lucernou z doby renesance. Štít lodi nese pilastry, volutá křídla a segmentový vrchol – prvky typické pro baroko.

Vnitřek uchovává sbírku hlavně barokního vybavení z první poloviny 18. století. Polygonální křtitelnice s bílozlatkou a reliéfy nese sošku sv. Jana Nepomuckého. V lodi stojí dva boční oltáře – jeden zasvěcený Svaté rodině, druhý sv. Janu Nepomuckému s plastikou Piety. Mezi nejcennější artefakty patří obraz biblické scény Vzkříšení Lazara, jehož autorem je Johann Gruss z Litoměřic a který pochází z roku 1832. Krom toho se zde nacházejí sochy – zejména sv. Mikuláše a biskupa – a různé plastiky a obrazy z 18. století.

Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka. Dvacáté století mu však přineslo řadu zásahů – v 60. a 70. letech došlo k takzvané „modernizaci", při níž byly zaskleny původní otvory. Devadesátá léta přinesla velkopísemnou opravu, která se snažila vrátit stavbě důstojnost. Dodnes stojí v tísně mezi domů jihovýchodně od náměstí, a v tomto skromném umístění čeká na návštěvníky, kteří si vezou čas na objevování vrstev české historie a umění.