Kostel Krista Krále maskuje se v pětiúhelníkovém bloku činžovních domů mezi ulicemi Kolbenova, Špitálská, Zákostelní a Nemocniční. Zvenčí jej prozrazuje jen velký nápis nad vchodem činžovního domu na parcele čp. 658. Ačkoli byl vysvěcen již v září 1930, stal se chráněnou kulturní památkou teprve v říjnu 2003. Patří k těm nejrářejším českým chrámům zasvěceným Ježíši Kristu Králi – svátku, který zavednul papež Pius XI. teprve v roce 1925.

Cesta k postavení kostela byla dlouhá a plná překážek. Roku 1923 se sešel Kostelní spolek, který si vytyčil ambiciózní cíl: postavit v Vysočanech nový chrám. Dominikánský řád věnoval pozemek, městská rada však stavbu odmítala. Jako kompromis nakonec dostali věřící méně vhodné místo se zvláštní podmínkou – před kostelem musí vyrůst činžovní dům. Iniciátor sbírky, katecheta Arnošt Oliva, se pustil do shromažďování prostředků. Od roku 1919 se vybralo od šesti tisíc drobných dárců tři čtvrtě milionu korun. V roce 1920 přispěl papež Benedikt XV. padesáti tisíc lirou, o devět let později pak Msgre František Kordač sto padesáti tisíci korunami. Základní kámen byl položen 6. října 1929. Stavbu realizovala firma Nekvasil podle projektu Bedřicha Vrzala. Biskupem Antonínem Podlahou byl kostel vysvěcen 7. září 1930 – stejného roku, kdy byl dokončen i přikrývající činžovní dům.

Funkcionalistická architektura ztělesňuje prostotu své doby. Jedinou loď zakončuje pravoúhlé kněžiště a věžička. Vnitřek bohatě zdobí sochy od sochaře Damiána Pešana – nejen hlavní figura Krista Krále, ale i sochy svatých Petra a Pavla v presbytáři. V lodi se střídají sochy svatých Anežky České, Jana Nepomuckého, Antonína, Josefa, Ludmily a Vojtěcha; později přibyly i sochy svatého Prokopa a Víta. Křížová cesta a obrazy svatého Václava a Matky Boží pro boční oltáře pocházejí od malíře Zikunda Rudla. Zvláštností je keramický betlém. Poslední opus varhanáře Emanuela Štěpána Petra – jeho 351. varhany – zde zní od doby vysvěcení a patří k nejcennějším součástem vybavení.

Během druhé světové války jej zasáhly nálety na okolní průmyslové objekty; jeho stěny se staly přechodným místem posledního odpočinku obětí bombardování. Do roku 1941 byl kostel pouze filiálkou farnosti u svatého Václava na Proseku. Podstatné opravy byly dokončeny v roce 2009 – byla vyměněna původní elektroinstalace z roku 1930, opraveny obvodové zdi a osazena nová, stylově vhodná okna.

Ač se Kostel Krista Krále málokdy dostane do podvědomí turismu, stojí za návštěvu. Je svědectvím o tom, jak víra a komunita překonávají i městské překážky, a představuje mimořádný příklad české funkcionalistické sakrální architektury. Bezbariérově přístupný je průchodem přes činžovní dům.