Kostel svatého Jakuba Staršího stojí na jičínském náměstí poblíž Valdické brány, bezprostředně vedle valdštejnského zámku, s nímž je spojen barokní chodbou. Jedná se o farní kostel, který je hlavním chrámem jičínské římskokatolické farnosti. Historická poloha mezi zámkem a starou městskou zástavbou dává budově osobitý ráz.

Stavbu inicioval Albrecht z Valdštejna krátce po roce 1627, kdy rozdělil farní funkce – původní kostel sv. Jakuba daroval jezuitskému řádu, který si při něm vybudoval kolej. Nový chrám vznikal na místě zbourených měšťanských domů. Základní kámen byl položen roku 1627 podle plánů architekta Giovanniho Battisky Pieroniho. Návrh vycházel z půdorysu řeckého kříže s věžovitými kaplemi a pilastrovým průčelím. Stavbu nejprve řídil Valdštejnův dvorní architekt Andrea Spezza, po jeho smrti v roce 1628 ji převzal stavitel Nicolò Sebregondi.

Valdštejna měl ambiciózní plány – kostel měl být základem pro nové biskupství a měl by fungovat jako katedrála. Tyto vize však skončily s jeho násilnou smrtí. Stavba se zastavila a nikdy nebyly realizovány zamýšlené kupole ani čtyři věže. Kostel byl nakonec zprovozněn až roku 1655, přičemž farníci čekali více než dvě dekády v původním chrámu u jezuitů.

Během své existence se kostel vypořádal se dvěma zboritelnými požáry. První vyhořel roku 1681, kdy bylo nutné kompletně nově omítnout vnitřek a zřídily se dvě panské oratoře. V roce 1701 proběhlo vysvěcení. Druhý požár v roce 1768 způsobil rozsáhlejší škody. O rok později byla oratoř propojená přímo s panským sídlem a zámkem.

Interiér zdobí bohatá barokní výzdoba. Strop kopule pokrývá ilusivní malba od Josefa Kramolína, malíře, v jehož díle se snoubilo baroko s počínajícím klasicismem. Evangelisté Matouš, Marek, Lukáš a Jan jsou zobrazeni ve sférických trojúhelnících pod kopulí. V transeptu se nacházejí obrazy čtyř západních církevních otců – sv. Ambrože, sv. Augustina, sv. Řehoře Velikého a sv. Jeronýma.

Hlavní oltářní obraz bez podpisu Autora zobrazuje bitvu u Clavija z roku 844, kdy Ramiro z Leonu porazil Saracény. Sv. Jakub se v dramatické scéně zjevuje na bílém koni. Okolo hlavního oltáře stojí nadživotní sochy sv. Petra a sv. Pavla.

Pozdně barokní oltáře Panny Marie a Nejsvětějšího Srdce Páně z kosmonosské dílny Jelínků zdobí jižní stěnu příčné lodi. Vyrobeny jsou z polychromovaného dřeva a umělého mramoru. Oltáře sv. Anny a sv. Rodiny se nacházejí v závěrech transeptu, rovněž z Jelínkovy dílny a vytesány okolo roku 1770. Jejich sochy byly přidány teprve v počátku dvacátého století.

Mramorové desky v presbytáři připomínají vážné chvíle moderní historie – oběti Prusko-rakouské války 1866 a konfliktu mezi Rakousko-Uherskem a Osmanskou říší 1878.

Varhany z roku 1903 pochází z pražské firmy Emanuel Štěpán Petr. Jejich rozsáhlá rekonstrukce trvala od 2004 do 2018 a vyšla na 3,5 milionů korun. Zvony pořídili až roku 1992 – tři zvony pojmenované sv. Jakub, sv. Josef a Paní Zdislava.