Horská brána – zvaná také Nová brána nebo Vídeňská brána – je zaniklou stavbou, která tvořila součást opevnění pražského Nového Města. Stávala severně od Hybernské ulice a Senovážného náměstí, v místech dnešního kolejiště Masarykova nádraží. Přestože po ní nezůstalo nic viditelného, její příběh sahá hluboko do středověku a je spjat s klíčovými momenty české historie.

Nejstarší brána zvaná Horská, nebo také Brána svatého Ambrože, stávala jako součást opevnění Starého Města, poblíž místa, kde byla později postavena Prašná brána. Skládala se ze dvou hranolových věží bez parkánové zdi, vystavěných z lomového kamene, s průjezdem mezi nimi. Zdivo dosahovalo síly 180 až 240 centimetrů a průměrné výšky 10 metrů. Z vnitřní strany je zpevňoval systém dovnitř otevřených hranolových věží, rozmístěných v nepravidelných rozestupech.

Když Karel IV. vybudoval Nové Město pražské a k němu příslušející nové hradby, přesunula se Horská brána na konec Hybernské ulice. Stávala na cestě směrem na Kutnou Horu – odkud pochází její název – i na Vídeň, a to mezi Poříčskou branou a Koňskou branou. Po třicetileté válce, v druhé polovině 17. století, byl jako součást barokního městského opevnění vystavěn přiléhající bastion XVIII. svatého Mikuláše. Stavba byla dokončena v říjnu 1666 a od té doby se pro ni vžilo označení Nová brána. Tato novější brána stávala jižněji než původní, poblíž dnešní Opletalovy a Bolzanovy ulice, v místě dnešních Vrchlického sadů.

Branou procházeli odsouzenci ze Starého i Nového Města Pražského mířící na popravu na nedalekém Šibeničním vrchu. Právě touto branou den po prohrané bitvě na Bílé hoře, ráno po deváté hodině, narychlo opustil Prahu král Fridrich Falcký.

Spolu s ostatními pražskými hradbami byla Horská brána zbořena roku 1875. V letech 2018 a 2021 proběhl v těchto místech archeologický průzkum, který existenci nové Horské brány ze 14. století potvrdil. Výzkum doložil, že brána měla dvě hranolové věže s mezilehlým průjezdem o šířce 8 metrů a že z ní vedla z města dlážděná silnice s obrubníky. Průzkum rovněž ověřil, že dobová vyobrazení úprav z doby třicetileté války – předsunuté reduty, příkopy, zemní valy a dřevěné palisády – věrně odpovídají skutečné podobě objektu.

Dnes z Horské brány na povrchu nic nezůstalo; návštěvníka přivítají koleje a prostory Masarykova nádraží. Kdo se zastaví na rohu Hybernské ulice nebo u Vrchlického sadů, stojí přesto na místě, kde se po staletí křížily osudy odsouzených, prchajících králů i obyčejných pražských měšťanů.