Spořilov zaujímá jihozápadní část katastrálního území Záběhlice a od roku 1922 je součástí Velké Prahy. S rozlohou 2,05 km² a populací okolo 14 000 obyvatel (podle sčítání roku 2000) představuje samostatnou čtvrť oddělenu od zbytku Prahy také údolím Botiče a Hamerského rybníka.

Vznik Spořilova se váže k roku 1924, kdy Městská spořitelna na Vinohradech na návrh svého ředitele Václava Skleničky založila stavební družstvo pojmenované právě Spořilov. Výstavba probíhala v letech 1926–1929 podle projektu architektů J. Barka a profesora J. Bertla. Stala se tak jedním z nejstarších zahradních měst na území Velké Prahy. Během druhé světové války od 1939 do 1945 nilo území do města-státu Německého říše pod uměle vytvořeným názvem „Rosenbühl". Po válce se Spořilov postupně zaváděl do systému Pražských obvodů: nejprve patřil do obvodu Praha XIII-Vršovice, posléze do příslušných organizačních jednotek, aby od roku 1960 a zejména od roku 1990 pevně zakotvil v Praze 4.

Starý Spořilov se vyznačuje unikátním systémem pojmenovávání ulic, inspirovaným americkým urbanismem. Místo tradičních jmen najdeme ulice pojmenované podle stran světa a ordinálu: Jižní I–XVII, Severní I–XI, Severozápadní I–VI a další. Přirozenými centry této čtvrti byla Roztylská náměstí s kostelem a tramvajová konečná na bývalém Bratislavském náměstí. V roce 1933 zde vznikla nová sokolovna v ulici Severozápadní VI, u níž byly vysazeny dvě velkolisté lípy na paměť zakladatelů České obce sokolské Dr. Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera. V roce 1935 byl postaven funkcionalistický kostel svaté Anežky České s návrhem architektů Nikolaje Paškovského a Stanislava Režného, který od samého počátku spravuje františkánský řád. Pamětihodností je také pomník Hrdinům od Zborova z let 1937–1940 na Roztylském náměstí, připomínající vítěznou bitvu československých legionářů z 2. července 1917.

V 60. a 70. letech dvacátého století byla kolem Starého Spořilova vystavěna moderní sídliště projektovaná architekty J. Holechkem a J. Krákorem. První část (Sídliště Spořilov I) vznikla v letech 1961–1967 s původně 3667 bytovými jednotkami pro 15 000 obyvatel. Dostavba v osmdesátých letech (1976–1981) přidala dalších 288 bytových jednotek. Na Božkovské ulici č. 4 se nachází budova polikliniky projektovaná Z. Přádou a P. Bečvářem. Sídliště Spořilov II zaujímá východní část celého území.

Postupně však došlo k transformaci Spořilova v geografickou i sociální ostrov. Od 60. do 80. let byl obehnut širokými rychlostními komunikacemi: zleva jej ohraničuje šestipruhá D1, ze severovýchodu šestipruhý Městský okruh a z východu Spořilovská spojka, která navíc rozdělila Spořilov na dvě části. Na původní Spořilov se lze dnes dostat pouze po mostě nebo podchodem, což výrazně změnilo jeho charakter a vazby na okolí.

Spořilov představuje fascinující příklad urbánní evoluce: od průkopnického zahradního města s unikátním urbanistickým systémem po modernistické sídliště, která se postupem času stala geograficky izolovanou čtvrtí. Jeho architektura, zajímavá historie a dochované pamětihodnosti z různých období 20. století z něj činí zajímavou lokalitu pro ty, které zajímá vývoj České Prahy a architektonické slohy druhé poloviny minulého století.