Staroměstské náměstí je místem, kde se česká história nejen odehrávala, ale kde ji šlo fyzicky slyšet, cítit a vidět. Každou hodinu – přesněji od 9 do 21 – se z astronomického orloje ozve zvonění, okenice se otevřou a dvanáct apoštolů projíždí průvodem kolem okénka. Turisité natahují fotoaparáty, místní se bezmocně usmívají. A přesto: orloj chodí od roku 1410, apoštolé procházeli i před Bílou horou, i za nacistů, i za komunistů. Je to nejstarší funkční astronomický orloj na světě a každé jeho tiknutí je poutem k dějinám.

Staré Město pražské je nejstarší ze čtyř historických měst, jež se v roce 1784 sloučila do dnešní Prahy. Vzniklo přirozeně, jako kupecká osada u brodu přes Vltavu, v místě kde dnes stojí Karlův most. Románské základy z 12. století – rotunda Sv. Kříže je jedním z nejstarších zachovaných románských objektů v Praze – jsou nejhlubší vrstvou tohoto palimpsestu. Gotická přestavba ve 13. a 14. století přinesla mohutný Týnský chrám s dvojicí věží, Staroměstskou radnici a síť úzkých uliček, jež dodnes tvoří základní urbanistickou strukturu čtvrti. Renesanční paláce a barokní kostely přidaly další vrstvy. Výsledkem je urbanistická archeologie v živém, funkčním prostoru.

Staroměstské náměstí bylo svědkem klíčových momentů českých dějin. V roce 1415 se tu lid shromáždil po zprávě o Husově upálení v Kostnici. V roce 1419 husité táhli z náměstí k Novoměstské radnici. V roce 1621, po bitvě na Bílé hoře, bylo na Staroměstském náměstí popraveno 27 předáků protihabsburského povstání – jejich jména jsou dodnes vyznačena v dlažbě 27 kříži. V roce 1918 tu bylo vyhlášeno Československo. V roce 1989 přetékalo náměstí protestujícími demonstranty sametové revoluce.

Týnský chrám – jeho gotické věže čouhají nad střechou domů jako záměrná dramatická kulisa – je dominantou náměstí. Stavba probíhala od roku 1360 do počátku 15. století a uvnitř ukrývá pozoruhodné poklady: náhrobek astronoma Tychona Braheho, gotické epitafy, barokní varhany. Na protější straně náměstí stojí Rococo Kinský palác – přes tisíc let od románské budovy k rokoku, a přece vše ve vědomém vizuálním dialogu.

Franz Kafka se narodil v domě U Věže, hned za rohem od náměstí, v roce 1883. Jeho romány – Proces, Zámek, Amerika – se odehrávají v prostoru, jenž je zároveň konkrétní (pražské ulice, úřady, dvorky) a abstraktní (labyrint bez východiska). Kdo prochází staroměstskými uličkami ve večerních hodinách, kdy turistický ruch opadne a na dláždění se zrcadlí světla luceren, pochopí, odkud Kafka čerpal: tento prostor je sám kafkovsky labyrintový, krásný a mírně znepokojivý zároveň.

Josefov – bývalé židovské ghetto, dnes část Starého Města – je samostatnou kapitolou. Synagogy, nejstarší židovský hřbitov v Evropě, Maiselova ulice. Praha měla jednu z největších a nejstarších židovských komunit ve střední Evropě a Josefov je jejím fyzickým monumentem. Pinkasova synagoga nese na svých stěnách jména 77 297 českých a moravských Židů zavražděných v holocaustu.

Staré Město ročně navštíví desítky milionů turistů a zároveň tu žijí tisíce stálých obyvatel. Ten kontrast je součástí jeho podstaty: je to skutečné město, jež se stalo turistickým cílem, nikoliv turistická atrakce, jíž se říká město. Přijdete-li brzy ráno, před desátou hodinou, kdy ještě orloj tikotá pro málokterého diváka, zažijete Staré Město ve chvíli, kdy je ještě samo sebou.