Teplice leží patnáct kilometrů západně od Ústí nad Labem v kotli mezi Krušnými horami a Českým středohořím. Toto lázeňské město s přibližně jedenvaceti tisíci obyvateli buduje svou identitu na termálních pramenech a architektuře, která ho až do druhé světové války proslula jako „Malou Paříž".

Území Teplic bylo osídleno již v pravěku. Archeologické nálezy svědčí o lovecích skupinách, které se zde zdržovaly před 10 až 40 tisíci roky. Ve čtvrtém století před naším letopočtem zde sídlili Keltové, později germánské kmeny Markomanů a Kvádů. První zmínka o lokalitě pochází z 8. století – podle Hájkovy kroniky byly termální prameny objeveny roku 762. Prvním písemně doloženým osídlením je část města zvané Trnovany, připomínaná v roce 1057.

Rozhodující bod v dějinách přišel kolem roku 1160, kdy královna Judita, manželka Vladislava II., založila u teplých vod klášter benediktinek. Zasvěcení svatému Janu Křtiteli nebylo náhodné – tento světec je patronem vody. Kolem století později vzniklo opevněné gotické město na obdélném půdorysu. Klášter zanikl v souvislosti s husitskými válkami, konkrétně po bitvě u Ústí nad Labem v roce 1426 a před rokem 1436. Na jeho místě později vznikl zámek renesančního stylu.

V průběhu 17. století město ovládaly zaběhnuté aristokratické rody. Poslední český vlastník Vilém Kinský z Vchynic a Tetova byl zavražděn v únoru 1634 v Chebu spolu s Albrechtem z Valdštejna. Panství připadlo do rukou Jeronýma Cláryho, jehož rod jej drží dlouhodobě. Claryové přestavěli zámek v barokním slohu a nechali postavit roku 1718 barokní sloup Nejsvětější Trojice od mistra Matyáše Bernarda Brauna, který dosud zdobí Zámecké náměstí.

V 18. století se Teplice rozvíjely rychle. Po roce 1742 zde vznikaly první hnědouhelné doly, rozvinula se také výroba punčoch. Ve válce v roce 1762 se zde odehrála bitva mezi prusko-saskou a rakouskou armádou. Roku 1793 sice požár zničil velkou část dřevěného města, obnova však proběhla už v klasicistním stylu, který silně formoval tvář města.

Lázeňství má v Teplicích kořeny hluboko v minulosti – léčivé vlastnosti místních pramenů byly známy již ve vrcholném středověku. Nadační listiny z počátku 15. století dokládají existenci lází. Ze 17. století pochází i první zaznamenané seznamy lázeňských hostů, nejstarší v celých českých zemích.

Roku 1895 se Teplice sloučily se sousední obcí Šanov. Nová jednotka dostala název Teplice-Šanov, který nosila až do roku 1946. V roce 1938 město připadlo nacistickému Německu jako součást Sudet. Sametová revoluce roku 1989 začala v Teplicích ekologickými protesty, a od roku 2003 jsou Teplice oficiálně statutárním městem s právními povinnostmi velké obce.

>>>>